Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hands Held High

28. 8. 2007
Dejte můj
mikrofon nahlas musím něco říct
bezvýznamní ustupují
když přicházíme my
cítíš to ve své hrudi /
slabiky z tebe prýští
lidé na ulici panikaří
a rozbíhají se pryč
slova na volných listech papíru
dokončí příchod
vyskočím ve své mysli
povolám rým který jsem složil
abych vyléčil slepotu
slíbil jsem vpustit slunce dovnitř
pobledlý z temných časů
kdy jsme pochodovali za znění bubnu
skákat když řeknou
že chtěj vidět skoky
seru na to /
chci vidět bušit nějaké pěsti
riskni to / vem si zpět co je tvé
řekni něco za co
si myslíš že tě napadnou
protože už mám po krk
nechávat se sebou zacházet jako dřív
jako by bylo hloupé
stát si za tím za čím si stojím
jako by tahle válka
byla jen jiným druhem války
jako by se neobsluhovali jen ti bohatí
a nepomíjeli ti chudí
jako by ti rozuměli vzadu
ve svém tryskáči / když si
nemůžeš dovolit dolít benzín do nádrže /
a tihle zmrdi
se smějou cestou do banky /
při vybírání svého šeku
žádajíc po tobě soucit /
a úctu
k vůdci nervóznímu
i na tak jasné cestě
který koktá a mumlá
ve stále stejných nočních zprávách
a zbytek světa
jej sleduje na konci dne
v obýváku smějíc se ptajíc se
co to říkal

amen,amen,amen

ve svém obýváku to sleduju /
nesměju se / protože
když to bude napjatý
vím co se může stát
svět je chladný /
stateční lidé se snaží jednat
musí reagovat
nebo se nechat rozpadnout na zlomky
deset let starý /
je co vidět / jiné
děcko mého věku zfetované pod džípem
unesené a svázané /
a později nalezené pod stromem
zvažuju jestli někdy myslel na to
že ten další můžu být já
vidíš / vojáci /
jsou dnes venku
oprašují prach
ze svých neprůstřelných vest
je to ironie /
v časech jako je tenhle se modlíš
ale bomba včera vyhodila mešitu
do vzduchu
jsou bomby v autobusech /
kolech / cestách
uvnitř vašich trhů / vašich obchodů /
vašich šatů / můj táta
měl velký strach já vím
ale uvnitř i dost hrdosti
aby to nedal znát
můj bratr měl knihu
kterou chtěl držet s pýchou
malou červenou obálku
se zlomeným hřbetem
vzadu /
dovnitř rukou vepsal citát:
"když bohatí vedou válku
jsou chudí ti co umírají"
a mezitím /
vůdce jen tak žvaní
koktá a mumlá
ve stále stejných nočních zprávách
a zbytek světa jej sleduje
na konci dne
vystrašní i rozčílení a ptají se
co to říkal

amen,amen,amen,

s rukama vztyčenýma vysoko k nebi tak modrému
jako je oceán který se otevře který vás pohltil